Hlavní menu:

Svědectví

Svědectví

(4 články)

07.12.2016, autor: krásná žena

Dopis krásné ženy

Milá Hanko, vzpomínám na uplynulý víkend. Uvědomila jsem si, že jsem Ti vlastně vůbec nepoděkovala a nerozloučila se z Tebou. Chtěla jsem Ti poděkovat, že vynakládáš takové úsilí na přípravu a organizaci takovýchto setkání. Je to jistě časově, fyzicky i psychicky náročné a to určitě neorganizuješ jenom setkávání pro ženy.

Tentokrát bylo pro mne setkání s vámi všemi neuvěřitelně osvěžující a blahodárné. Nevím, čím to je. Né, že by jiná setkání v Bartošovicích pro mne nebyly ničím přínosná, to ne, každé bylo moc fajn, ale vůbec nevím, čím to je - toto bylo nějak mimořádné. Asi jsem něco takového zrovna moc potřebovala, vnímala jsem jemný něžný Boží dotek...

Objevovala jsem také jedinečnou krásu každé ženy která tam byla, každá z nich byla něčím tak krásná...

Jsem vděčná za to společenství, které se tam sešlo. Všechno, co jsme společně prožívaly, bylo tak dobře připravené, tak to do sebe hezky zapadalo...

Musím přiznat, že sama bych si téma péče o pleť a líčení nejspíš nevybrala. Ale objevila jsem pro sebe, že je to vlastně krásné a inspirativní - alespoň trošku občas lépe vypadat...

Když jsem jela do Bartošovic, tak jsem si dala předsevzetí, že o svých starostech a trápeních nebudu mluvit, nebudu se k tomu v myšlenkách vracet, ale pěkně si to s vámi užiju, a nechám se naplnit, jako prázdný džbán, hezkým obsahem. Trochu mě to mrzí, že jsem to porušila. Ale jsem ráda, že se za sebe můžeme modlit. Je to tak potřebné. A také je potřebné hledat ty správné cestičky, jak v životě jít dál. Někdy ten druhý může v temnotě ukázat na světýlko, které ten smutnějící nevidí a nevnímá, nevšiml si...

Moc myslím Ve svých modlitbách i na Tebe, není mi to jedno, když se druhý trápí. Často vůbec neumím poradit, nebo potěšit slovem, které by zahřálo, jsem v tom dost nešikovná a neobratná.

Pak jsem si také předsevzala, že tam nebudu řvát. Ale nešlo to. Najednou se člověka dotýká tolik věcí, tolik myšlenek. Chvíli člověk slzí dojetím a pak zase vnímanou nebo vzpomínanou bolestí. Život není peří.

Při nedělní mši svaté jsem prožívala zpočátku takovou radost z celého víkendu a ze společně prožitých chvil. Ale jak začalo obětování, najednou jsem vnímala tolik bolesti, kterou každá neseme, padla na mě taková úzkost a tíha, pak mi přišly i na mysl bolesti všude kolem nás doma, kdo co nese. Nejen v naší rodině, ale rodiny kolem nás. Z očí mi tekly slzy. Říkala jsem Pánu: ne, já nechci brečet, zbav mě toho, jsem taková přecitlivělá máčka. A pak mi to začalo docházet. Jdu s Ježíšem na Golgotu, se všema těma bolestma. Jeho bolest a slzy nám přinesly spásu. Děkovala jsem mu a modlila jsem se za bolesti každé z nás a za slzy každé z nás, aby je Pán proměnil v perly, které přinesou něco dobrého, tam, kde je to právě zrovna potřeba. Aby alespoň přinesly nějaký užitek, když jsou.  Uzdravení, obrácení, požehnání, potěšení...všechno jsem Mu dala. On ví.

A pak to náhle ze mne všechno spadlo. V pondělí v práci jsem zažívala takový velký vnitřní klid. Ale i takovou radost, jako už strašně dlouho ne. Sršela jsem humorem a pozitivním myšlením. Na mysl mi přicházely takové nečekané věci a z úst mi vycházela taková slova,která bych normálně ani nevyslovila, ani by mě normálně nenapadly. Byl to opravdu krásný den. Modlila jsem se, aby mě Pán zase naplnil takovou radostí, abych dokázala vnímat svět kolem mě pozitivně. Abych vnímala každý den něco, z čeho bych se radovala, ne co bych se těšila.

Snad mi v tom pomůže. V to pondělí, mě jistě naplňoval Duch svatý. Sama ze sebe bych toho nebyla sama schopná. Říkám Mu: zůstaň se mnou a neodcházej... Bojím se, aby to nebyl jen hezký přelud. Jak to bude dál, chci přijímat tak, jak to příjde. I kdyby jen ten jediný den měl být ten krásný a radostný, stálo to za to, jsem za něj moc vděčná a naplnilo mě to obrovským pokojem a důvěrou.

Přeji Ti také, aby Tě Pán pohladil a měl pro Tebe nová překvapení a nůši radosti. Dík za vše.

 

 

 

07.12.2008, autor: Majka

Všechny barvy života

Překvapení z víkendu Chvíle všední a sváteční
02.05.2008, autor: Lenka

Jak jsem prožila víkend

První i druhý víkend pro ženy mě moc oslovil a na osobní rovině zasáhl. Nabídl mi totiž něco, co jsem dosud nikde nenašla: obraz současné křesťanské ženy, která nejen pečuje o svou duši, ale dobře ví také o svém těle, o jeho bolestech i o jeho kráse, a přijímá dary, které jí byl od Boha dány, totiž vnášet do světa řád, krásu a tkát předivo mezilidských vztahů. Není přitom trpitelkou, ale svobodnou a jedinečnou bytostí, která tyhle dary může uskutečňovat na sto různých způsobů. Víkend neposkytl instatní recept, ale otevřel dveře. Množství pláče, smíchu a humoru, které víkend provázelo, svědčilo o tom, že program nezůstal jen v hlavách, ale šel pod kůži.

02.05.2008, autor: Monika

Uplynulý víkend

Konečně jsem trochu strávila a zpracovala v sobě uplynulý víkend, a tak píšu alespoň pár svých dojmů. Předně jsem vděčná, že si mě Bůh na toto setkání přivedl a obdaroval spoustou milostí. Po stránce organizační mi nic nevadilo, možná proto, že jsem se víc než na vnější podmínky soustředila na program. V rámci technických možností jste udělaly pro naše pohodlí maximum. Nebyla nám zima, neměli jsme hlad a spalo se také pohodlně. Počet účastníků, mě sice překvapil, ale nemůžu říct, že by mi to bránilo si celou akci užít. Samozřejmě by při menším počtu člověk mohl ostatní více poznat, ale kdybych se jako organizátor rozhodovala, jestli počet omezit a odmítnout někoho asi bych raději riskla větší počet a umožnila přijet více lidem. Zároveň však cítím, že ještě ve větším počtu než jsme byly, už by to asi fungovalo hůř.

Pokud jde o program, bylo to myslím pěkně vyvážené. Více času třeba pro procházku, by sice bylo příjemné, ale kdyby to bylo na úkor programu, bylo by to škoda. Tím, že je pro mě čas bez rodiny tak cenný dám přednost raději hutnému programu, který může člověk zpracovávat i po návratu domů.

V rámci rodokmene a ženské linie, bych uvítala větší prostor věnovný vztahu k matce, ale to by bylo asi na samostatné téma.

Tvoření jsem docenila i po návratu, tím, že je šperk něčím co si nesu do všedních dnů a kamínek můžu dát další ženě.

Modlitba pohybem se mi také líbila a připadala mi docela přirozená, protože už jsem se dříve tancem modlila. Zároveň chápu, že to pro ostatní moohlo být nezvyklé a možná by to potřebovalo trochu delší přípravu. Uvědomit si různé části těla, dynamiku různých pohybů a pak teprve nechat promlouvat duši skrze pohyb.

Na začátku jsem zapomněla napsat, že jsem si uvědomila, jak je takový druh setkání "jen pro ženy a o ženách" důležitý, proto, abychom mohly jako ženy lépe prožívat své mateřství, ale i manželství, práci nebo službu ve farnosti. Moc bych tento zážitek přála i všem ženám v mé rodině a okolí.

» Všechny kategorie článků


© Design, redakční systém: Webdesignum.cz 2007-2016